Květnová návštěva Drážďan

Drážďany mě přitahovaly už delší dobu. Velkoměsto blízko českých hranic, kam se dá dojet velmi výhodně, s rozsáhlou sítí MHD a velmi čilým železničním provozem. Prvotní plány na návštěvu tohoto města vznikly už před pár lety, ovšem ve většině případů se to změnilo na nějaký jiný výlet. Poprvé jsem se tak do Drážďan dostal 21. května 2011 (ve skutečnosti ještě dříve, někdy okolo roku 2004, ovšem z toho si moc nepamatuji a pak jsem Drážďany pouze projížděl), což byl výlet, na který mě pozval kamarád večer před cestou. Mě bylo 14, takže náklady na cestu byly docela nízké a já se tak druhý den vydal do Drážďan. Ráno kombinací vlaků IC 544 Ostravan a EC 176 Johannes Brahms, v Dráždanech jsem se zdržel ohromných 22 minut a poté zpátky do ČR. Ten den jsem se ještě docela dlouho zdržel v Kolíně a domů jsem přijel až vlakem IC 581 Hutník v půl desáté večer.

Poté dlouho nic, až někdy v půlce dubna se v Lidlu objevila poněkud tradiční nabídka "ČD Net Lidl", kdy se jedná o síťovou jízdenku, dnes už označenou jako "Celodenní jízdenka" za velmi příznivou cenu 199 Kč oproti standartním 550 Kč, takže docela významná úspora. Začal jsem tak plánovat, kam se vydám a to na první ze dvou možných datumů - 1.5.2013. Plánů vzniklo cca. pět, ale jako nejlepší se zdál plán jet do Drážďan, po Děčín na "Lidlenku", z Děčína do Drážďan a zpět na Elbe-Labe-Tiket. Dle plánů jsem se tedy měl vydat Ostravanem + Brahmsem do Děčína a pak kombinací dvou osobních vlaků (RB a S) do Drážďan, kam dorazím těsně před polednem, zpátky dvě minuty po čtvrté hodině odpoledne a domů dorazím chvíli před půlnocí. Druhý den jsem tak skutečně vstal ve čtyři ráno a chvíli po probuzení jsem se vydal na nádraží. Expres 542 Ostravan přijel načas a já se tak odebral do zadního vozu, který tvořilo mnou velmi neoblíbené Apee 141, protože to pro mě není adekvátní vůz první třídy, ale seděl tam kamarád, se kterým jsem ten den cestoval. Sedět se tam sice dá, ale pouze na čtyřkách, na sedačkách zasebou se to nedá považovat za první třídu, protože je tam stejně málo místa jako v Bpee 237. Chvíli za Hranicemi přišel vlakvedoucí a oznámil nám, jestli bychom si nepřešli do jiného vozu, protože v tom Apee se pokazila klimatizace a ve voze začala být až nepříjemná zima. Přesunuli jsme se tak do zadních Béček, kde bylo jako v jediných vozech na vlaku volné místo a kterými jsme cestovali do České Třebové. Při výstupu jsme si všimli, že s námi cestovali i dva známí mí známí, jeden ze školy a druhý z Facebooku. Oba měli také doplatky do první třídy, tak jsme se odebrali do Ampz, což ovšem netrvalo dlouho, protože někdy za Orlickoústeckým nádražím jsme se odebrali do jídelního vozu a všichni mí spolucestující si dali palačinku, ale já jsem si kvůli svému finančnímu stavu, který činil 10 Kč a 2 Eura, nic nedal. Ve voze jsme byli až do Pardubic pouze s jednou slečnou sedící na opačném konci vozu, v Pardubicích přistoupil nějaký manažer a oba v Kolíně vystoupili. Ačkoliv byla středa ráno a my byli ve vlaku spojujícím Brno s Hamburkem, tak jsme byli v celém voze první třídy sami. Nás však popadla únava a vzhledem k tomu, že všichni jsme vstávali prakticky v noci (2:45/4:00/3:45?/předchozí den), tak z Kolína až do Prahy jsme prakticky všichni spali. V Praze jsem se s oběma známými rozloučil (oni se vraceli zpátky do Pardubic a pak nějak komplikovaně do Brna či kam) a my pokračovali do Děčína. V Praze jsem pořídil pár záběrů všemožných vlaků, např. EC do Víděn, v jehož čele stál rakouský Taurus 1216.229, což je první 1216 upravená pro provoz s railjety do Prahy (je to trošičku komplikovanější, ale to je na delší vyprávění) v laku railjetů, 371 v čele našeho EC a pár vozů.

1216.229 na EC 75, Praha hl.n., 1.5.2013

V předpovědi počasí pro dnešní den stálo, že okolo poledne by mohlo být na severu Čech hezké počasí (minimálně bez mraků), ovšem čím více jsme se blížili k hranicím, tím se počasí zhoršovalo a v Děčíně dokonce pršelo. My tak museli opustit komfortní Ampz nové série a přesunout se na 42 minut do právě přistaveného Desira Deutsche Bahn na RB do Bad Schandau. Jsem sice odpůrce dieselových jednotek "pod dráty", ale na druhou stranu to je lepší než dříve, kdy do Bad Schandau zajížděly české 810.

642.143 na Os/RB 5264, Děčín hl.n., 1.5.2013

Při čekání na odjezd jsem dostal nápad. Vzhledem k tomu, že Elbe-Labe-Tiket platí na vymezený region, tak bychom nemuseli trávit čas pouze koukáním na vlaky ale i cestováním v nich. Vyhledal jsem si tak okružní spojení Dresden - Riesa - Elsterwerda - Dresden a opačné, v obou případech ovšem nestíháme vlak ve 4 z Drážďan, tedy tak, abych byl doma ještě před půlnocí. Po krátkém přemýšlení, jak tento problém vyřešit jsem se dobral ke kroku zavolat z Dráždaň domů, že vlak měl nehodu s autem na přejezdu a já tak nestihnu večerního Ostravana. Vzhledem k tomu, že můj finanční stav byl velice špatný (jak už jsem zmínil) a neměl bych na jízdenku Praha - Hranice následujícího dne, tak bych oznámil, že vlak v 8 z Prahy nestíhám a jestli by mi nemohla teta půjčit na vlak. Dle ideálního plánu by to šlo tak, že bych z Negrelliho vystoupil v Holešovicích, jel bych k tetě do Bohnic pro peníze na vlak, poté bych jel z Prahy po půlnoci Excelsiorem do Hranic a až k nám v červnu teta přijede, tak bych jí peníze vrátil. V Bad Schandau byly na přestup tři minuty, ale krásně to stačilo, protože přestup se konal "hrana-hrana", tedy RB z Děčína přijel na stejné nástupiště, kde stál vlak linky S1 do Drážďan a Míšně a přestupovalo se přechodem od jedné hrany nástupiště ke druhé. Do Drážďan jsme přijeli v 11:56, cestou jsem stihl naprosto debilně vyfotit projíždějící švýcarskou 485 na nákladním vlaku, kamarád mě stihl polít Mirindou a stihli jsme probrat, proč mám Německo raději než ČR. V Drážďanech jsme nafotili pár vlaků a odebrali jsme se do centra na Prager Strasse a do McDonaldu, kde si kamarád koupil oběd a já odtamtud mohl v klidu a bez výraznějšího rušení zavolat domů.

Nádhera. :-)

Odjíždějící vlak linky S1 do Bad Schandau, Dresden Hbf, 1.5.2013

To je nádraží. :-) Dresden Hauptbahnhof.

101 v čele náhradní soupravy za ICE, Dresden Hbf, 1.5.2013

Plán vyšel dle představ, takže jsme se chvíli po jedné hodině po poledni vydali na nádraží na RE do Lipska, který odjížděl pár minut po čtvrt na dvě. Do Riesy se cestovalo necelou hodinu a protože nám jel moderní Talent II, který se začínal v Sasku docela výrazně rozšiřovat, tak cesta uběhla i docela rychle. V Riese jsme měli hodinu a já si za zbývající eura koupil koláč, který chutnal naprosto skvěle. Byl podobný tvarohovému dortu u RegioJetu, akorát byl větší a tvaroh byl smíchaný s vanilkovým pudingem. Sice stál 1,30 EUR, ale byl vynikající. Když srovnám průměrné platové podmínky v ČR a v Německu a cenu, kolik stojí podobný koláč v ČR (ten tvarohový, co je i u RegioJetu, stojí v Mr. Baker v Olomouci 27 korun) a kolik stojí tento, tak výsledek je docela smutný. Ale to je zase jiné téma, ony naopak služby či energie už tak výhodné nejsou. V Riese jsme vyfotili ICE do Wiesbadenu, IC do Drážďan a pár dalších vlaků.

Odjíždějící ICE-T do Wiesbadenu, Riesa, 1.5.2013

Souprava RB Elsterwerda - Chemnitz

IC Norddeich Mole - Dresden

Za hodinu nám jelo RB Chemnitz - Elsterwerda, což je takový vyměták vedlejších tratí a je sestaven z loko řady 143 a dvou patrových vozů. My zabrali místo v horním patře řídícího vozu, což byl jeden z prvních vyrobených vozů řady DBpbzfa 763, známějších spíše jako RE160, které jezdí po celém Německu, protože byl vybaven starším typem sedadel, známých např. z modernizovaných Halberstadtů, nebo motorových jednotek 628, přičemž stejné sedadla byly montovány i do vozů na vlaky InterRegio, nebo našich vozů řady Bee 273. Do Elsterwerdy jsme dojeli za necelých 20 minut, tam následoval poněkud ostrý přestup na vlak ze zastávky Elsterwerda-Biehla do Drážďan, který měl dojet za tři minuty, ovšem na stejné nástupiště, kam dojel náš vlak. Pro mě to bylo nepochopitelné, ovšem náš vlak chvíli po příjezdu odjel a na odjezdové tabuli se zobrazilo RB do Dráždan.

EC 174 Jan Jesenius uhání z Budapešti do Hamburku, Elsterwerda, 1.5.2013

Souprava linky RE3 z přímořského Stralsundu směřuje na odstavnou kolej. Elsterwerda, 1.5.2013

Po příjezdu jsem se zděsil, protože na vlaku byl řazen modernizovaný vůz DBuza 747, vyrobený někdy v 70. letech a poněkud nekomfortně modernizovaný počátkem 90. let. Celý den jsem doufal, že se těm vozům vyhnu, ale nepovedlo se. Na těch sedačkách se sedělo hrozně a chodové vlastnosti také nebyly nic extra. Cesta do Drážďan však uběhla rychle a protože jsme měli do odjezdu vlaku docela dost času, rozhodli jsme se cestu zpestřit využitím Drážďanské MHD, takže jsme vystoupili v Cossebaude, nacházejícím na okraji Drážďan a odtud jsme cestovali kloubovým autobusem linky 94 na zastávku Cotta, G.-Keller-Str., kde se dalo přestoupit na tramvaj.

Starší kloubový MAN na lince 94 spojující nádraží v Cossebaude s přestupním terminálem v centru Drážďan. Cossebaude, 1.5.2013

A už nám jede tramvaj. :-) Gottfried-Keller-Strasse, Cotta, Dresden, 1.5.2013

Tramvají jsme se dostali na přestupní terminál Postplatz, kde se nacházelo infocentrum DVB. V něm jsme si pobrali spoustu různých materiálů o drážďanské MHD a poté jsme se vydali na tramvaj směřující na nádraží. Na nádraží jsme dorazili tak akorát, pofotili jsme ICE a vydali se na vlak do Bad Schandau.

ICE do Saarbrückenu, Dresden Hbf, 1.5.2013

Cestou se trochu rozpršelo, ale ještě, než jsme dojeli do Bad Schandau pršet přestalo. V Bad Schandau následoval přestup do poněkud plného Desira, ze kterého jsme vystoupili už na zastávce Děčín-Přípeř, odkud jsme se odebrali na nádraží pěšky. Cestou se udělalo velmi hezké počasí a a já tak nadával, že hezky se udělalo až když se vracíme.

Děčínský zámek, Děčín, 1.5.2013

Na děčínské hlavní nádraží jsme dorazili přímo optimálně a pár minut po příchodu nám jelo EC 179 Alois Negrelli z Berlína do Prahy. Odebrali jsme se do zadního Ampz nové série, kde jsem si sedl do míst u dělící přepážky (čtyřky i dvojky se stolkem byly obsazené) a za západu slunce jsem pomalu usínal. V Praze jsme tedy dle plánu vystoupili na Holešovicích, koupili jsme si za poslední peníze jízdenku na metro a jeli jsme jednu zastávku do Kobylis na autobus. Od metra nám jela linka 144, která spojovala metro s obratištěm Poliklinika Mazurská, kde teta bydlí, takže ještě před desátou hodinou večer jsem byl u ní. Ona mi dala peníze a něco k jídlu, já ji poděkoval, povyprávěl něco z cesty a vyrazili jsme zpátky na metro. Vzhledem k tomu, že nám nejelo nic zajímavé (a na lince 200 ten den jezdilo docela dost Karos) jsme se vydali skrz Bohnické sídliště na zastávku Sídliště Bohnice, odkud nám za 20 minut jela Karosa B961 na lince 200 na metro. Cesta však byla docela děsivá, sice trvala jenom nějakých 10 minut, ale měl jsem docela obavy, všude okolo mě samé "v Praze znásilnli..., v noci se potulují ty největší individua, sídliště jsou v noci plné všemožných úchylů" a podobné "motivační" hlášky, takže z každého šramotu jsem se vyděsil. Čekání na zastávce už probíhalo v pohodě a v autobuse s námi celou cestu jelo asi 10 lidí. Metrem jsme jeli na Muzeum, odkud jsme zamířili do KFC na Václavském náměstí, kde jsme se zdrželi asi do 23:30. Poté následoval pěší přesun na hlavní nádraží, nákup jízdenky a obhlédnutí toho, co nám pojede. Na R 441 Excelsior stálo A149 099, což nebylo zrovna super, těchto nejstarších humanizcí je plno a nejsou to zrovna nejlepší kousky. Pro zpestření trasy jsme do Pardubic cestovali docela prázdným EN 477 Metropol z Berlína do Budapešti, v Pardubicích následovalo párminutové čekání a poté Excelsiorem do Hranic. Z vlaku jsem se domů dobral přímo do postele a druhý den vzpomínal na tento povedený a dobrodružný výlet.